Chorvatsko
Vaše názory
Minulý rok jsem s manželem a dvěma našimi dětmi vyrazili na rodinnou dovolenou do Chorvatska. Cesta letadlem proběhla v pořádku, zavazadla nám nikdo neztratil, hlášeno bylo jen krásné počasí a pláž Podgora, kde jsme bydleli, byla hned u hotelu. Zkrátka vysněná dovolená. Při cestě zpátky ale nastaly problémy. Naše cestovní kancelář zkrachovala a my jsme zůstali spolu s dalšími trčet na letišti. Naštěstí ale měla naše cestovka sjednané připojištění proti úpadku cestovní kanceláře u Evropské cestovní kanceláře u Evropské cestovní pojišťovny, a tak jsme už po šesti hodinách čekání v salónku letiště nastupovali do náhradního letadla a domů se tak dostali jen s malým zpožděním. Ze zpráv jsme se později dozvěděli, že zákazníci jiných zkrachovalých kanceláří občas zůstali na letišti i několik dní, než se o ně někdo postaral, a tak si od té doby vybíráme dovolenou podle toho, jestli má cestovka takové pojištění sjednané.
Jedna z nejnepříjemnějších zkušeností, která mě kdy na dovolené potkala, byla, když nám na dovolené v Chorvatsku vykradli auto. Po několika hodinách jízdy jsme s manželkou a dcerkou dojeli za chorvatské hranice a zastavili jsme se na zasloužený oběd. Když jsme se ale vrátili, bylo auto vybrakované. Chyběly doklady, autorádio, většina osobních věcí… Zlodějům se asi nechtělo prohledávat kufry na místě, a tak je vzali s sebou. Nejhorší bylo, že si toho nikdo nevšiml a auto dokonce nehoukalo. Bylo jasné, že takhle v cestě pokračovat nemůžeme a na pobřeží se letos nepodíváme. Manželka hned volala na asistenční linku naší pojišťovny ČSOB, aby nám poradili, jak postupovat. Po chvíli přijela chorvatská policie, sepsala s námi všechny formuláře, vykradené auto nafotila a zase odjela. A my se vydali domů. Naštěstí jsme doma už problémy neměli. Protože naše cestovní pojištění krylo i vykradení auta, po mnoha formalitách se nám alespoň část peněz vrátila. Zloděje tehdy nikdy nechytili.
Před dvěma roky měli známí v Chorvatsku autonehodu. Asistence pojišťovny Aliance byla ale bez vady. Nehoda nebyla moc vážná, i tak byli oba převezeni do nemocnice, kde muž – Petr, zůstal několik dnů na pozorování. Jeho žena Veronika byla propuštěna na hotel, ale protože měla nalomenou holenní kost, nebyla soběstačná. Pojišťovna za ní tedy letadlem poslala opatrovníka – mě, abych jí pomáhala po dobu, kdy bude čekat na Petra. Po čtyřech dnech byl i Petr propuštěn a všichni jsme se letadlem vrátili domů. Výdaje pojišťovny tehdy šly do desítek tisíců, zbytek pokrylo povinné ručení toho, kdo nehodu způsobil. Po celé události jsme se ale shodli všichni na tom, že několik stovek za pojištění v porovnání s desítkami tisíc za léčení jen maličkost a vyplatí se do toho investovat.
